Jak dopadlo naše POPRVÉ?

Poslední 3 noci před setkáním Patriotů jsem moc dobře nespal. Říkal jsem si, co se všechno může stát, obzvláště, když se nám na den konání zamotala i návštěva pana prezidenta. Navíc je to pilotní akce, takže když to bude neúspěch, znamená to konec. Určitě znáš ten pocit, když něco děláš poprvé a záleží Ti na výsledku…

Nakonec vše dopadlo velmi dobře. Neříkám to kvůli tomu, že jsme zůstali do 2:30 v baru na Stodolní :), ale usuzuji tak dle reakcí vás všech na místě, i dle vyplněné zpětné vazby.

Když teď ležím doma v posteli a říkám si, co mi utkvělo v paměti, co jsem si “nakoupil do svého nákupního vozíku” já, pak to je těchto několik poznámek:

David Sventek – “dnešní práci si musí člověk vytvořit, ne čekat na to, až mu ji někdo přidělí”. Nebo ten potlesk, který sklidil za to, že raději bude do Prahy kvůli svému zaměstnání týdně dojíždět na pár dní, než aby se tam stěhoval. Ono to jde a ne že ne.
Miroslav Peřina – myslím, že nejen mě zaujal svými pokutami za vlastní výmluvy. Taky to budu používat.
Leopold Sulovský – tady asi nezapomenu jeho hlášku: “kdo je nažraný, není nasraný”, ale hlavně si odnáším obdiv za to, kde se bere ta neskutečně silná vnitřní motivace horolezce. “No když slezete tu horu a podíváte se kolem a vidíte další… to si řeknete, no kurde, že jsem si tě nevšiml dřív kámo.”
Jan Světlík – jeho vize, které mění v realitu. Ulici Ruská nejmenujme ulicí, ale boulevardem, krásnou, květnatou, živou tepnou Ostravy. Je centrum Ostravy Masarykovo náměstí? Kampus Ostravské univerzity a Ekf-VŠB v Dolní oblasti Vítkovic? Myslím, že jeho vize nereálné rozhodně nejsou. A navíc pan Světlík je živoucím důkazem, že mít a plnit si velké vize a cíle může i člověk, který začínal jako kovář ve Vítkovických železárnách.

Je opravdu fajn být v místnosti, kde necelá stovka lidí má rádo Moravskoslezský kraj a se všemi jste na “stejné vlně”.

Co bude dále?

Během následujících 2-3 týdnů zorganizuji tzv. Think-Tank, kde dáme dohromady další nápady, postřehy a vaše podněty z dotazníku se zpětnou vazbou.

Už na našem setkání jsem nastínil, že další kroky vidím v organizaci Leadership akademie, expedicí do bývalých průmyslových regionů v zahraničí či projekty pro studenty/pedagogy středních škol.

Založili jsme rovněž uzavřenou facebook skupinu pouze pro účastníky našeho setkání, kde si tak vzájemně můžeme vyměňovat vlastní názory, postřehy, sdílet své projekty a aktivity. Vše v duchu Praha daleko, pán Bůh vysoko, pomožme si sami.

Další setkání jsem plánoval zorganizovat na jaře příštího roku, ale nasadili jste mi brouka do hlavy, že je to prý dost pozdě, tak nevím, ještě o tom asi popřemýšlíme v příštích týdnech.

A co si odnášíš ze setkání Ty? Budu moc rád když se o to podělíš v komentářích níže.

Tomáš

PS: Díky, za účast, přesvědčili jste mě, že projekt Patrioti MSK má i do budoucna smysl.

Video ze setkání: