Vyzpovídali jsme Martina Jurka, stojícího v čele Nadace Patriotů MSK. Jak ideálně vypadá projekt, který stojí za to podpořit? Jak přesně pomohla Nadace jemu samotnému a co ještě – kromě peněz – může nabídnout?
Máš na starosti Nadaci Patriotů MSK – náš dlouhodobý projekt, jehož cílem je podpořit mladé talenty, kteří svými projekty zlepšují obraz Moravskoslezského kraje. Jak podle tebe vypadá člověk a projekt, který stojí za to podpořit?
Ideální je, aby to byl člověk s mladým nápadem. Klidně může mít něco za sebou, ale jde nám hlavně o podpoření nových myšlenek, což funguje nejlépe právě u mladých. Neměla by to být tedy například firma, která existuje už deset let a chce jen přispět. Je třeba mít něco nového, něco, co je na začátku a co má smysl.
Projekt by měl posouvat a zlepšovat život v Moravskoslezském kraji – propojení s krajem je pro nás hodně důležité.
Jedním z prvních podpořených projektů byl právě ten tvůj – jako živnostník se věnuješ vývoji automatizovaných výrobních strojů a dárkových předmětů. Na co přesně jsi peníze použil? Jak moc ti pomohl příspěvek Nadace Patriotů MSK?
Pomohlo mi to hodně. Za příspěvek jsem postavil nový stroj, který nese nálepku Patriotů MSK a podařilo se mi na něm udělat nové věci.
Rozhodně mě to posunulo. Jsou to takové vykopávací peníze, žádná závratná částka, za kterou si člověk může ufinancovat vývoj nebo postavit celý tým. Je to spíš malý balón, který člověku pomůže vykopnout a nastartovat. Možná se to nezdá, ale ze začátku to opravdu hodně pomůže.
Nově se navíc v rámci Nadace Patriotů MSK nebavíme jen o penězích, ale i o lidech, kteří by projekty mohli výrazně posunout – ať už formou mentoringu, propojení s dalšími zajímavými kontakty, nebo sehnání investora, který už může přijít se zajímavějšími penězi. To má mnohem větší hodnotu.
Jak a kde se lidé mohou hlásit se svými projekty, mají-li zájem o podporu z Nadace?
Veškeré informace a žádost k vyplnění naleznou na webových stránkách patriotimsk.cz/nadace. Dotyčný by neměl být starší 30 let nebo mít projekt starší tří let. Jak už jsem říkal, propojení s krajem je pro nás hodně důležité, a tak žadatel nebo jeho projekt musí působit v Moravskoslezském kraji.
Ve výběrovém řízení, které probíhá dvakrát ročně, poté vybereme vhodné projekty a mezi ně rozdělíme až 35 tisíc korun.
Během pěti let, co působíš v Patriotím týmu, sis prošel i mnoha dalšími pozicemi. Co všechno jsi už v Patriotech MSK měl pod palcem?
Ze začátku byla potřeba pomoc úplně se vším. Bylo nás málo, řešili jsme všechno a neměli jsme ustálené pozice. Primárně jsem se ale zabýval tvorbou videí a focením.
Poté jsem začal pomáhat s prodejem lístků přes partnery – chodil na jejich schůzky, oslovoval je a zjišťoval, jestli si vzájemně můžeme pomoct, nebo ne. Dále jsem zajišťoval spolupráci se studentskými organizacemi. Ty pro nás ze začátku byly klíčové, téměř polovina účastníků prvních Setkání byli právě studenti. Dalo by se tedy říct, že jsem si postupně prošel téměř všemi pozicemi.
Jak se ti vlastně daří skloubit tvůj projekt, Patrioty, a ještě školu?
Už od mala jsem toho dělal více. Člověk se postupem času učí. Podle mě je stěžejní umět dobře pracovat s kalendářem a všechno si zapisovat. Čím méně toho mám v hlavě, tím méně toho zapomenu. Je důležité dělat si strategie k věcem, kterým se věnuji.
Když toho člověk chce mít hodně, musí ho to všechno bavit. Dá se říct, že i když zvládá organizovat sebelíp, vždycky toho má o něco více, než by měl mít. Je proto třeba, aby ty věci dělal rád a dávaly mu smysl. Potom toho totiž strašně moc přetéká do osobního času, volna nebo nějaké dovolené. Je pravda, že takových věcí mám teď míň, ale s tím jsem počítal.
Nějakou dobu jsi žil ve Finsku a v Číně, přesto ses nakonec rozhodl vrátit zpět do rodné Ostravy. Co tě k tomu vedlo? Nelituješ toho rozhodnutí?
Po příjezdu z klasického Erasmu jsem měl celkem dobře našlápnuto i studijně, a tak jsem dostal možnost zapojit se do programu Erasmus Mundus a studovat v dalších čtyřech zemích space engineering. To bylo hodně zajímavé, protože bych dál mohl pracovat třeba pro ESA (Evropská kosmická agentura, pozn. red.). Vrátil jsem se však zpátky do Ostravy. Samozřejmě, člověk chvilkami vždy lituje a říká si: co kdyby? To ale rychle skončilo.
Byl jsem jeden z těch, co se narodil v Ostravě a vnímal ji celkem negativně – už jen kvůli médiím. Viděl jsem Ostravu jako město, kde není moc příležitostí a čistého vzduchu, ale naopak mrtvo a špína.
Do Finska jsem odjížděl s tím, že tam zůstanu. Je to přece Finsko, krásná země, hrají hokej, mají dobrou hudbu, vyspělé technologie, Nokii a nebývá tam tak horko. Bydlel jsem tam půl roku a za tu dobu jsem zjistil, že to je trochu jinak. Uvědomil jsem si, že tam není líp než tady – je tam jen trochu jinak. Některé věci tam jsou lepší než tady a některé zase horší.
Taky jsem tam zažil smog, ten je vesměs ve všech výrobních oblastech. Mají tam sice krásné lesy a všude čisto, není to však kvůli tomu, že by byli velcí ochránci přírody a Češi ne – Finsko je jen několikanásobně větší země s menším počtem lidí, tedy i těch, kteří znečišťují přírodu.
Některé věci – jako špatné pivo a neustále tma – mi tam byly vyloženě nepříjemné. Slunce jsem tam neviděl od svých narozenin, které slavím 31. října, až do doby, kdy jsem odjížděl – zhruba tři dny před Vánocemi. Z toho jsem míval i trochu deprese. Finové jsou na to zvyklí, já nebyl. To jsou všechno věci, které člověk nevidí a říká si, že tady to je k ničemu a v zahraničí lepší. Jakmile se tam ale přestěhuje, zjistí skutečnost. Všude se může žít dobře.
Dávalo mi smysl vrátit se tam, kde jsem vyrůstal, protože to tady znám, mám tady spoustu kamarádů, rodinu a ve výsledku to tady nechci opustit. Když jsme potom zakládali Patrioty, cítil jsem i určitou odpovědnost vůči Ostravě a odlivu lidí z ní.
Kde vidíš Moravskoslezský kraj v roce 2030?
Povede se nám změnit hlavní průmysl – už to nebude špinavý těžký průmysl, ale IT, služby a vývoj. Bude to čistší pro město a kreativnější pro lidi. Bude tady více živnostníků a podnikatelů. Zlepší se i dopravní infrastruktura směrem na Opavu. Obyvatelé budou více vnímat kulturu. A hlavně odstraníme negativismus a černou šmouhu na brýlích lidí, když se dívají na náš kraj a na Ostravu.
Autor: Jan Valtr
